Přes čtyři roky jsem byl ponořený do dlouhověkosti. Studoval jsem doplňky, četl studie, měřil si zdraví skoro nepřetržitě, a moje třicet let budovaná sbírka hodinek mezitím ležela v šuplíku, protože jsem nesundával Apple Watch z ruky. Teď se dostávám do opozice. Ne že bych prohlédl. Jen nechci být součástí toho šílenství. Biohacking, dlouhověkost, permanentní stres ze zdravého životního stylu a desítky influencerů, kterým je dvacet a vysvětlují vám, že celé generace před nimi žily nahovno.

Tohle je můj třetí článek na to téma. Píšu ho i proto, že jsem sám měl autoimunitní nemoc.

Už ji nemám.

Nejzdravější člověk planety má autoimunitní nemoc

Bryan Johnson utrácí za svoje tělo přes dva miliony dolarů ročně. Měří si desítky biomarkerů. Chodí na magnetickou rezonanci, jako jiní chodí na kafe. Poslední jídlo dne má v jedenáct dopoledne. Vyhýbá se slunci. Bere přes sto doplňků denně. V jednu chvíli si nechal transfuzovat krev vlastního dospívajícího syna.

Stojí za hnutím Dont die. Je nejvýraznějším biohackerem na světě.

A teď mu diagnostikovali autoimunitní gastritidu.

Co to je

Imunitní systém si spletl stranu a napadá vlastní žaludeční sliznici. Poškozují se buňky, které tvoří kyselinu a pomáhají vstřebávat B12 a železo. Vyvíjí se to potichu, klidně roky, a člověk o tom neví, dokud se něco nerozsype jinde.

Buďme fér. To jeho obsesivní měření nejspíš způsobilo, že se na to přišlo dřív než u běžného pacienta, který se pět let vláčí po ordinacích s tím, že je nějaký unavený. To je reálná výhoda a nebudu předstírat, že není.

Jenže je diagnostická. Ne ochranná.

Věda pořád neví proč

Celý Blueprint stojí na jednom předpokladu. Dost dat rovná se řešení. Změř všechno, uprav proměnné, spusť znovu.

Autoimunitní nemoci jsou přesně ten typ věci, který tenhle předpoklad rozbije. Nikdo pořádně neví, proč vznikají. Genetika, prostředí, nějaká infekce před dvaceti lety, souběh věcí, které zpětně nikdo nerozplete. Je jich přes sto druhů a většinu z nich nepředpovíte, ať měříte, co chcete.

Johnson může mít nejlepší data o svém těle, jaká kdy kdo měl. Nemoci je to jedno.

Modla jménem omega-3

Vedle něj stojí celá armáda influencerů, kteří vám vysvětlí, že rybí olej je základ. Na mozek, na srdce, na všechno. Dávkuje se to skoro po litrech a nikdo se moc neptá proč.

Data jsou přitom vlažná. VITAL-Cog, DO-HEALTH, MAPT. Velké studie, žádné zlepšení paměti ani jiných kognitivních funkcí u většiny lidí. A pak vyšla studie v The Journal of Prevention of Alzheimer’s Disease, která je nepříjemnější. Sledovala starší lidi zhruba pět let a těm, kteří brali omega-3, se testy zhoršovaly rychleji. Zároveň jim klesal metabolismus glukózy v mozku.

Je to observační studie a autoři sami píšou, že souvislost není příčina. Nedokazuje, že rybí olej ničí mozek. Ale je to dost silné na to, abyste přestali brát doplňky jako něco, co v nejhorším případě nic nedělá.

Ta chyba není v omega-3. Je v logice.

Vezme se látka, která pomohla konkrétní skupině v konkrétní situaci. Diabetikovi. Člověku s prokázaným deficitem. Pacientovi s diagnózou. A udělá se z ní univerzální návyk pro všechny, ideálně i pro zdravého třicátníka, nejlíp v duchu čím víc, tím líp.

Johnson bere metformin. Lék na cukrovku. Cukrovku nemá. Bere ho, protože se doufá, že zpomaluje stárnutí. A protože má dosah, začali ho po něm brát lidé, kteří ho taky nepotřebují.

Omega-3 dává smysl, když nejíte ryby, máte deficit nebo diagnózu. Bez toho je to jen další zásah do metabolismu s nejasným přínosem a nenulovým rizikem. Každý zásah do metabolismu je riziko na obě strany. Problém může být nedostatek. Stejně tak přebytek.

Meme

Po sociálních sítích koluje moc hezké meme.

Vlevo Johnson. Bledý, vyrýsovaný, výraz někde mezi androidem a člověkem, který vám právě spočítal, kolik minut života jste ztratili zbaštěním rohlíku s vlašákem. Pod ním seznam. Sto suplementů denně. Nula alkoholu. Poslední jídlo v jedenáct dopoledne. Trénink každý den. Nepřetržitý tracking. Dva miliony dolarů ročně. Předpokládaná délka života, 100 let.

Vpravo italský důchodce. Opálený, rozcuchaný, vysmátý. Pod ním taky seznam. Žije u moře. Pravidelně pije. Nezná slovo kalorie. Dává si šlofíky. Hraje karty s kamarády. Nikdy nevynechá večeři s rodinou. Očekávaná délka života, 112 let.

Je to vtip. Ale nikdo ho nemusí vysvětlovat.

Žít jako nemocný, když jste zdraví

Celá jedna generace se rozhodla žít v režimu, který má smysl u nemocného člověka. Přísný jídelníček. SPF v centimetrové vrstvě. Zákaz alkoholu. Zákaz spontánnosti po deváté večer, protože by to poškodilo spánkové skóre.

Jenže vy nejste nemocní.

A Johnson, který má doktorů a senzorů víc než kdokoliv na téhle planetě, má autoimunitní nemoc. Ne proto, že by něco zanedbal. Prostě proto, že tělo si někdy dělá, co chce, a žádné množství dat na tom nic nezmění.

Trochu mě to uklidňuje. Ne že by mu bylo špatně, to fakt ne. Ale že se ukázalo, že to nejde. Že existuje hranice, za kterou kontrola nedosáhne, a je jedno, kolik peněz do toho nalijete.

Protože jakmile připustíte, že se nedá ovlivnit všechno, máte najednou volný čas, který jste do té doby cpali do optimalizace. A můžete se zeptat, na co ho vlastně chcete použít.

Nepovažujte vlastní tělo za projekt.

Zdroje:
Informace o zdravotním stavu Bryana Johnsona jsou veřejné, sám se sdílí v pravidelných newsletterech.
Odstavec o omega 3 vychází z dat z článku Berete omegu-3 jen tak? Je to příklad, jak se z dlouhověkosti může stát i nebezpečný kult vydaný v Hospodářských novinách.